Hledáte-li skutečnou perlu Jizerských hor, zavítejte do místa vzdáleného zhruba 30 km jízdy severovýchodně od Liberce. Mezi městy Hejnice a Nové Město pod Smrkem se nachází v půvabném podhůří severního úpatí Jizerských hor obec Lázně Libverda. Dovouji si Vám nabídnout něco málo foteček z jarní procházky po okolí Lázní Libverda.
Vrchol Bukovec leží v nadmořské výšce 1005 m.n.m. Pro srovnání: nevyšší vrchol české části Jizerských hor měří 1124 m. Čedičový podklad předurčuje vývoj půd bohatší na živiny, což se odráží i v nečekané rozmanitosti květeny. Jmenujme alespoň Mařinku vonnou, Bažnatku vytrvalou, Denivku dutou, Lýkovec jedovatý, měsíčnici vytrvalou, Oměj pestrý, Léčiveč alpský, Kapraď osténkatou a Pryskyřník platanolistý. Při sestupu severozápadního svahu si všimněte ekologicky zajímavého jevu. V tomto svahu se totiž uspěšně rozmnožuje planý jeřáb.
Rašeliniště Jizerky jsou druhým největším rašeliništěm Jizerských hor, připomínajících svým charakterem a vegetací přírodu daleké severské tundry. Rašeliniště vznikala koncem doby ledové v terénu mělkých sníženin na nepropustném horninovém podkladě s dostatkem pramenišť. Hmotu rašeliniště vytváří nenápadný mechorost rašeliník. Zatímco jeho horní část ve vlhkém prostředí neustále přirůstá, lodyžky ponořené ve vodě nepodléhají rozkladu, ale procesu rašelinění. Vrstvy rašeliny v Jizerských horách dosahují místy mocnosti až 3 m. Ty se tak vytvářejí zhruba 10 000 let. Na rašeliništích a jejich okraji roste Borovice kosodřevina kleč, snášející dobře nedostatek živin i relativně vysoké zamokření.
Naučné stezky se objevily v Jizerských horách nedlouho po jejich vyhlášení Chráněnou krajinnou oblastí. První z nich byla v roce 1971 naučná stezka Bukovec – Jizerka – Rašeliniště Jizerky. Spojuje několik význačných přírodovědných lokalit i pozoruhodností Jizerských hor. Z čedičového, na vzácnou květenu bohatého Bukovce sestupuje do nejstarší osady Jizerských hor a končí na rašeliništi Malé jizerské louky známé i pod názvem Národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky. Vybudování stezky je dílem dobrovolných ochranářů přírody. Stezka má 15 zastavení v terénu opatřena vysvětlujícími texty (některé z nich jsou obsaženy i v tomto referátu) a byl k ní vydán barevný průvodce, a to jak v české, tak v německé mutaci. Na opačné straně hor byla vybudována v roce 1980 kratší naučná stezka Tisy pod dračí skálou a v roce 1989 exkurzní stezka Oldřichovské háje a skály v Oldřichově. V roce 1993 byla vybudována tříokruhová stezka v Novém městě pod Smrkem.
Horskou osadu Jizerku zná mnoho lidí jako místo, kde bývá největší mráz, největší tma, ale ponejvíce v Německu a snad i na celém světě kvůli Hnojovému domu. Majitel Gustav Ginzel byl známým cestovatelem a sběratelem kuriozit. Je nejvýše položenou osadou v Jizerských horách, 862 metrů nad mořem.
Legendární a obnovený Hnojový dům už nevítá turisty
FOTO: Milan Turek
středa 11. května 2011, 20:19
V minulosti byla obec nalezištěm polodrahokamů, osadou dřevařů a sklářů. V době nedávné sem jezdívaly zájezdy Němců, aby navštívili Hnojový dům.
Za socialismu nebyla Jizerka žádným významným turistickým místem. Její popularitu šířila zčásti Jizerská padesátka, populární závod lyžařů, a nejvýš sem zamířili občas běžci na lyžích nebo v létě turisté, vydávající se až do Harrachova přes Jizerské hory nebo obráceně. Možná nebyla moc propagována z důvodu bezpečnosti pobytu předsedy vlády Československé republiky Lubomíra Štrougala. Žádné restaurace, jen pár podnikových a soukromých chat.
V době středověku a industrializace byla Jizerka známá jako naleziště polodrahokamů, kterými proslul potok Jizerka jako Safírový potok - jednalo se o topasy, rubíny a izeríny. Habsburkové sem posílali italské prospektory, ale hledači sem přicházeli i v dobách pozdějších. Možná i dnes se může stát, že se najde šťastlivec a najde vzácný kamínek.
V poslední době nabízí své služby několik restaurací i penzionů, a tak sem směřují houfy cyklistů, turistů a v zimě lyžařů. Přijíždějí za krásnou romantickou přírodou, čistým horským vzduchem, lesy s bohatou květenou a bystřinami, klečovými loukami. Sláva Hnojového domu pohasla po jeho požáru a po smrti (2008) cestovatele.
Letošní turistická sezóna přivítá návštěvníky novou asfaltkou od Mořiny až téměř na druhou stranu osady k Hnojovému domu. Cyklisté i pěšáci se sem dostanou z Kořenova i od Smědavy, kde jsou parkoviště i pro autobusy. Do Kořenova jede autobus z Liberce a Jablonce nad Nisou, z Tanvaldu ozubnicový vláček. Na Smědavu jezdí autobus z Frýdlantu a jak z Kořenova, tak ze Smědavy je na Jizerku sedm kilometrů. Autem lze jet z Kořenova až na parkoviště Mořina na okraji osady.
Při dnešním výletě jsme potkali na silnici jednu malou a jednu větší zmiji, navíc i malého slepýše. Prognóza výskytu zmijí na letošní rok upozorňuje na jejich zvýšený výskyt. Doporučuji turistům, pokud jsou zvláště s dětmi, aby si náhodně nespletli mladou zmiji právě se slepýšem.
Napište nám co se Vám nejvíce líbilo nebo co by jste naopak zlepšili, jaké fotky by jste nejraději přidali nebo jaké články a o čem. Vaše nápady rádi zrealizujeme. Přivítáme i návrhy a tipy na spoupráci a provoz webu.
| lázeňský pobyt Lázně Libverda | lázeňské pobyty |
| ubytování v Chorvatsku | ubytování v Itálii |