Jizera 1122m n.m.
Hora Jizera a historie jejího jména
Pěšinou příkrou a neschůdnou, prosečí ob lom žulový, přes pařízky a kameny vylézá pocestný za krásnou vyhlídkou, z balvanu na balvan, z kořene na kořen, skáče na slatinném prohbí, zase ponořen skoro v moři kapradí. Křivolaká stopa kroutí se v šero pod rozložité sosny a smrky, kde co chvíli zaboří se pata, či klopýtneš o vyčnělý suk. Mezi ztmavělými drvy míhají se již obrysy vzdálených pohoří, kdežto bližší pláně zakrývá dosud mlází jeřabin. Ještě ohyb – a stane krok na otevřeném vrchole, pod prosivělými zdmi, pode clonou hedbávné zeleni na temeni Jizery Hory. Vyběhneme na dřevěné schůdky, opřeme o zábradlí a rozhlížíme, rozhlížíme dlouho po křivkách provlněných hřbetů, nazelenalých, modrajících a zšedlých v dálavách.
J. V. Šimák, Severní Čechy, Praha 1902.
Autor předchozích řádků, významný historik Josef Vítězslav Šimák, byl první, kdo název Jizera použil i pro pojmenování hory, dominantu centrální části Jizerských hor (1 122 m n. m.). Navždy tak propojil řeku Jizeru, která dala našemu pohoří jméno, s horou, již můžeme považovat za jeho symbolickou korunu.
Německé jméno hory Jizery znělo Siechhübel. To, stejně jako staré české označení, o němž bude řeč později, je ovšem poněkudzahaleno tajemstvím. K otázce jeho původu se opakovaně vyjadřovali na stránkách vlastivědných sborníků, ročenek a časopisů všichni významní předváleční vlastivědní badatelé, jako byli např. J. Hrdy, F. Hübler, A. Ressel, E. Schwarz, E. Gierach ad. O žádném z jizerských jmen hor se nenapsalo tolik jako o Jizeře a záhada, která je s tímto jménem spojena, nedává dodnes badatelům spát, píše už v roce 1927 jazykovědec Ernst Schwarz, který se pojmenováním Jizery zabýval nejpodrobněji.
Nejstarší zmínky o Jizeře ale najdeme už v pramenech ze 16. století, v nichž je pojmenována česky. Ve smlouvě mezi majitelem navarovského panství Jaroslavem Smiřickým a sklářem Paulem Schiererem z roku 1577 i ve dvoujazyčném protokolu k hraniční pochůzce z roku 1591 se hora nazývá Bražěčský vrch (německy Bražeckyberg). Jméno Bražec vychází ze staročeského slova „brah“, které znamenalo kupa či stoh. To by opět mělo evokovat vrcholové skály. Podle jazykovědce Františka Cuřína se jizerský Bražec vymyká areálovému rozšíření tohoto jména v Čechách, a proto jej považuje za staré pojmenování lužickosrbského původu. Název Bražecký vrch však zanikl a již nebyl obnoven.
Zmiňované historické listiny nejsou ale natolik podrobné, abychom mohli podle nich přesně určit lokalizaci všech jmen, která se v nich vyskytují. A platí to i v případě jména Bražecký vrch, o jehož shodě s dnešní Jizerou někteří badatelé pochybují. Sám J. V. Šimák Bražec ztotožnil se Smědavskou horou, Miloslav Nevrlý jej má za Černý vrch jizerský (a na Jizeru vztáhnul pojmenování Lomy). Většina badatelů, mezi nimi také E. Schwarz nebo historik A. Sedláček, ale historický název Bražec přece jen spojuje s Jizerou. Její širší okolí zaplňují v uvedených pramenech jména jako Bražecký vrch, Bražecké skalí, Lomy nebo Jezera. Je dost možné, že všechna mohou být součástí rozlehlého masivu hory, přičemž Bražec (a německý Siebengiebelstein) označoval pouze skály na vrcholu.
Novodobá historie jména Jizery se začala psát na sklonku 19. století. Jako první německé Sieghübel počeštil geodet Karel Kořistka. Ve své topografii Čech z roku 1877 zvolil nepříliš originální, navíc nevhodné předložkové jméno Na vyhlídce. V roce 1902 použil J. V. Šimák název Jizera; snad se nechal inspirovat hutní smlouvou z roku 1577, v níž se objevuje i vrch Jezera. Trvalo ale ještě nějaký čas, než se jméno Jizera ujalo. Označení Na vyhlídce, popř. Vyhlídka se totiž tvrdošíjně drželo až do dvacátých let 20. století.