Adventní výšlap na Ořešník a Štolpišský vodopád
Letmým pohledem do kalendáře zjišťuji, že je sobota (26.11.2011) před první adventní nedělí. Venku „královna Zima“ ještě nezačala plně vládnout a sluníčko se snaží poslat k zemi, alespoň pár paprsků. A tak hurá. Někdo na nákupy, my raději do Jizerek.
Naše první kroky jsou prohřáté sluníčkem, ale my víme, že počasí je zde proměnné. A to se také pomaloučku naplňuje. Údolím řeky Smědé se nese polední odbíjení hejnických zvonů. Většina občanů zasedá k polednímu odědu nebo se pachtí a honí po supermarketech a snaží se nakoupit ještě něco nenakoupeného. Sluníčko se již schovalo. Podezřívám jej z toho, že nevydrželo sledovat nákupní šílenství. My však právě vcházíme do lesů a začínáme stoupat k vrcholům. Dnešní vytouženým a od léta z pracovních důvodů odkládaným cílem je skalisko Ořešník. Stoupáme vzhůru a máme nemilé tušení. Výhled asi dneska nebude valný. Pod vrcholovým skaliskem se tušení stává malinko skutečností. K tomu se ještě přidává poměrně silný a studený vítr a tak se rozhodujeme, že až na samý vrchol nepolezeme. Zůstáváme těsne pod vrcholem. Letmým pohledem koukneme na Hejnice, které jsme před slabou hodinkou opustili. Výhled není ideální a tak skalisko svižným tempem a se silným větrem opouštíme a slibujeme si, že se spolu s jarními paprsky tady objevíme a vše si vynahradíme.
V závětří pod skaliskem se zahříváme teplým čajem s citronem. Je obyčejný a však skvělý. Dopíjíme a vyrážíme po červené turistické značce k vodopádu Sloupského potoka – Štolpichu. „Jéé, to je krásný“ slyším slova mé dcery, která je uťapaná ale šťastná. Ani ji nevadí chladno. Je na ní vidět, že je nadšená a šťastná. Asi tak jako většina, kteří zavítají do udolí Štolpichu.
U vodopádu měníme červenou turistickou značku za žlutou a Štolpiškou silnicí sestupujeme údolím podel vodního toku do Ferdinandova.
Cestou se zastavujeme v zatáčce Štolpišské alpské silnice vystavěnou v roce 1891, u pomníčku Gustava Maiwalda a u pamětní desky císařovny Sissi.
Celkem pohodlná cesta klesá a tak není divu, že skoro přehlížíme Rudnou jámu. Ještě, že na „hornickou slávu“ upozorňje informační tabule.
Pomaloučku přicházíme do Ferdinandova. Čeká nás 1,5 km a budeme si moci prohlédnou Basiliku v Hejnicích, kde naše adventní putování začalo.
